Šachový klub
TJ Neratovice

11.10.2015

Všechno je jednou poprvé: 1.kolo 1.ligy - 1.výhra!

Historickou premiéru v 1.lize si neratovické áčko odbylo v neděli ve Vlašimi. V souboji letošního nováčka s loňským se hrálo o velmi důležité úvodní body. Průměry soupisek obou týmů - v kontextu všech prvoligových sestav - napovídají spíše boji o záchranu. I když... s nepříliš odlišnou sestavou obsadili domácí loni v 1.lize v podstatě senzační 4.místo. V každém případě, z naší strany jsme vnímali duel jako velice důležitý pro možný bodový zisk. Protože 30 bodů, jako loni ve 2.lize, asi letos neuděláme...

Před samotným zápasem se nám ovšem začala komplikovat situace se sestavou. Z nejrůznějších důvodů postupně vypadli Josef Přibyl, Lukáš Jandourek i Lukáš Černík. Na druhou stranu i úvodní sestava Vlašimi vykazovala určité mezery v teoreticky nejsilnějším složení. Ve finále proti sobě tedy nastoupilo 6 ELOvě nesmírně vyrovnaných dvojic a jen na 2 šachovnicích byl více než 100bodový rozdíl ve prospěch domácích.

Do zapásu jsme nastoupili hodně bojovně naladěni, někteří z nás snad až příliš. V úvodu zápasu jsme sice přestáli 2 těžší momenty, ale od té doby už se zápas začal jasně přiklánět na naši stranu.

První neratovickou vyhranou partii v 1.lize má na svědomí naše novopečená posila Janek Havelka. V zavřené sicilce se jeho soupeř alespoň pro mě trochu překvapivě rozhodl pro rošády na opačných stranách. Vzhledem k tomu, že do konce partie se už útočilo jen na černého krále, to asi nebylo šťastné řešení. Náš hráč pak pěkně metodicky budoval svůj útok a za pomoci 2 taktických obratů získal rozhodující materiální výhodu. V podstatě hra na 1 branku.

Další v řadě pak skončila remízou partie 2 velezkušených borců na 1.šachovnici. Domácí Michal Konopka si v partii s naší další čerstvou posilou, Petrem Veličkou, udržoval od zahájení jen minimální výhodu. Zajímavostí bylo, že v průběhu zahájení partie prošla snad přes 3 typizované pěšcové struktury. Střední hra se vyjasnila ve chvíli, kdy kromě těžkých figury zbyl bílému jezdec a našemu hráči černopolný střelec. Přes snahu bílého nebyla myslím pozice našeho hráče ale nikdy zásadně ohrožena a partie skončila spravedlivou remízou.

K dělbě bodů došlo i na 4.šachovnici. A můžu pokračovat v seznamu našich posil, neboť tuto plichtu měl na svědomí nově hostující Zdeněk Hába. Zahájení oba borci svědomitě odblicali a blízko 20.tahu měli na hodinách lepší čas než úvodu. Přestože Zdeněk vytvořil černému izolovaného pěšce, proti kterému metodicky bojoval zjednodušováním pozice, domácí hráč dokázal postavit své zbylé figury tak, aby ho tato slabina výrazně nebolela. Vzhledem k vývoji zápasu nebylo nutné nijak výrazně přepínat strunu.

Jeden z klíčových momentů zápasu se odehrál na 7.šachovnici. Martin ze zahájení černými velmi rychle v podstatě téměř vyrovnal hry, což se mu ale zdálo málo. Místo aby profylakticky vyrovnal definitivně, začal se hned hnát za vidinou výhry - a to ho stálo pěšce. O míře kompenzace za něho by se dalo diskutovat, ale byl bych překvapen, kdyby počítače ohodnotily výhodu bílého číslem menším než 1. Při svém kapitánském sledování vývoje zápasu jsem měl tuto partii v každém případě zařazenou v kolonce "boj o záchranu". Velmi příjemně mě proto překvapilo, že zanedlouho Martin konstatoval zisk figury. Zbytek partie už si v klidu pohlídal.

I druhý kritický moment jsme přestáli bez úhony. Můj soupeř na 5.šachovnici mě překvapil v zahájení velmi nebezpečnou obětí pěšce, kterou jsem zcela přehlédl. Musel jsem se nadlouho zamyslet a hledat nějakou cestu k udržení pozice. Naštěstí domácí hráč téměř vzápětí takticky hodně uklouzl a ztratil dalšího, pro pozici klíčového pěšce. Pokračovat boji se pak snažil radikální změnou materiálních poměrů - přechodem do koncovky 2 věží a střelce proti dámě s jezdcem a pěšcem (při řadě dalších pěšců na obou křídlech). Rozhodující ale bylo, že bílý neměl čas naladit souhru svých figur, protože mezitím dáma s jezdcem začali prokazovat svoji pověstnou souhru, která nakonec vedla k tomu, že se na šachovnici objevila dvojnice černé dámy.

Štěstí ovšem nepřálo výhradně jen nám, ale prakticky rovnoměrně i domácím. Roman Burda totiž dokázal zase vypustit partii, kde už se jeho výhra zdála nevyhnutelnou. Zvláště vy chvíli, kdy jeho protihráč měl naskládanou baterii Db7, Vb8, Sc8, Jc6, P a7, b6, c7, d7 - zatímco na opačném křídle kryla jeho krále jen věž a pár pěšců - snad nikoho nenapadlo, že by mohl Roman tuto partii nevyhrát. Ale podařilo se tak důsledně, že si náš hráč odvezl místo bodu z Vlašimi vejce.

Rozhodující remízu pro náš plný bodový zisk pak zaknihovala naše poslední účinkující posila, Honza Vykouk. A opět si mohl oddechnout - i když asi ne nijak radostně - domácí Jirka Rýdl. No domácí: světe div se, ale Jirka jako jediný z účastníků zápasu bydlí - ano, v podstatě v Neratovicích! Jirka to má do Neratovic asi 2 kilometry, zatímco nejbližší "neratovický" hráč v tomto zápase to tam má z domu asi 15 km. Osud totiž drtivou většinu původně v Neratovicích bydlících hráčů áčka odvál na nejrůznější strany.

Ale zpět k partii dvou talentovaných hráčů na 2.desce, jejichž ELO v posledních měsících vyletělo téměř meteoricky nad hranici 2400 (!) ELO bodů. Partie od začátku trochu připomínala zákopovou válku, ve které se oba hráči jako čert kříži vyhýbali jakýmkoli pozičně závazným tahům. Nakonec ovšem neratovický hráč (myslím tím teď Honzu) získal určitou poziční převahu, když pro sebe uloupil d sloupec, zatímco černý se musel starat ještě o opožděného e pěšce. Bílý nakonec tohoto pěšce získal a hra přešla do 4věžové koncovky. A tady přišlo ono zmiňované (alespoň částečné) oddechnutí pro domácího hráče, protože remíza nám stačila na vítězství v zápase. Jinak by černého čekala ještě velmi, velmi obtížná obrana s pěšcem méně.

Zápas potom uzavřela prohra Jirky Gregora na 3.šachovnici. Nutno ovšem poznamenat, že Jirka měl z nás asi nejtěžší úlohu, protože černými čelil vysoce favorizovanému domácímu hráči - právě v jeho partii byl největší rozdíl podle ELO bodů. Z nešablonovitě hraného zahájení se našemu hráči nakonec nepodařilo vybudovat potřebnou protihru na dámském křídle, zatímco bílý na "svém" královském křídle nastoupil k drtivému útoku. Po časové kontrole náš hráč sice z pozice vyváznul "jen" s pěšcem méně, ale i to domácímu hráči stačilo k technicky dobře zvládnuté výhře.

Důležité ovšem je, že jsme mohli radovat z důležitého celkového vítězství. Jeho skutečnou hodnotu budeme znát až v dubnu. V každém případě ovšem euforie z naší první prvoligové výhry ještě nějakou chvíli potrvá. No ale na oblacích nemůžeme vylehávat donekonečna, protože hned v dalším kole nás čeká jeden z adeptů na postup do Extraligy, družstvo Jičína. Kdo bude 1.listopadu v Neratovicích, může se zaskočit podívat do Sportovní haly na naši domácí premiéru ve 2.nejvyšší soutěži.

Autor: Josef Purnoch

Komentáře k tomuto článku