Šachový klub
TJ Neratovice

V neděli nás čekal velmi důležitý zápas, během kterého jsme hráli o udržení šance na postup. Po předchozí poněkud hloupé prohře v Ústí bylo jasné, že další ztráta by nás výrazně oddělila od vedoucí skupiny.

V letošním ročníku jsem si jako kapitán mohl poprvé dopřát luxus vybírat hráče téměř z kompletní sestavy, takže nastoupili všichni hráči psaní na prvních 7 deskách. Ovšem podobně i soupeři vynechali pouze svoji 2.desku ze soupisky. Sympatický byl navíc věkový průměr teplickém týmu, kdy tři čtvrtiny tvořili hráči narození až v devadesátých letech.

Zápas byl od začátku do konce velmi bojovný. Jediná remíza v utkání - těžce vydřená Lukášem Černíkem ve skoro 90 tazích - nakonec znamenala rozhodující půlbod v náš prospěch.

Hodně často dohrávám partie mezi posledními - nebo úplně poslední - ale tentokrát jsem netradičně dohrál jako první. Podle všeho se mi podařilo soupeře na 5.desce trochu zaskočit v přípravě, takže ze zahájení jsem vyšel s lepší pozicí. Přesto jsem se musel 2x dlouze zamyslet a nebezpečně se mi začala blížit časová tíseň. Toho chtěl hostující hráč využít a hodně riskantně otevřel hru se svým králem stále ještě v centru. Jeho následující kombinační postup byla ale nekorektní. Napoprvé jsem ještě zaváhal nepřesným ústupem krále, ale další kombinaci spojenou s obětí dámy už jsem 2 mezitahy vyvrátil. Cenná výhra s nebezpečným soupeřem.

Hosté ovšem brzy kontrovali na 2.šachovnici. Jirka Gregor se dostal po zahájení pod zdánlivě drobný, ale velmi nepříjemný tlak. Jeho protivník opravdu pěkně zesiloval účinnost zejména své střelecké baterie. A když Jirka nenašel kombinační eliminaci útoku (25.- Jd4!? ale nebylo vůbec jednoduché objevit), soupeř svůj útok završil k zisku celého bodu.

Vedení na naši stranu vrátil Míla Vanka, hrající na 7.desce. I když průběh trochu poznamenaly taktické nepřesnosti na obou stranách, závěrečný Mílův útok - s kvalitou méně, ale s naprosto dominantním jezdcem na e5 - působil téměř instruktážně.

Tepličtí i tentokrát srovnali, a to na 1.šachovnici. Soupeř pana Přibyla získal po přechodu do střední hry silný tlak na dámském křídle, zatímco našemu hráči se nepodařilo včas získat adekvátní protihru v centru ani na královském křídle. Černý postupně svoji převahu na dámském křídle transformoval, zejména za podpory své koňské jízdy, k rozhodujícímu zisku pěšce.

Následně šli hosté dokonce do vedení, když opravdové drama ze zápasu nechtěně udělal Martin na 8.desce. Přitom se mu podařilo postupně vybudovat nebezpečný útok na královském křídle, a to i přesto, že řadu tahů tvrdošíjně odmítal strategicky silný postup f5-f4. Jak bývá u Martina občas neblahým zvykem, jeho pracně budované dobré pozice se někdy v časovkách nečekaně zhroutí. Nejprve se připravil o celý bod prohozením 17. a 18.tahu. A několik tahů poté se připravil i o zbylou půlku přehlédnutím soupeřovy obrany s motivem vazby na dámu. Z vyhrané partie se během krátké chvíle vyklubalo velké vejce.

Ze zbývajících 3 partií navíc vypadala na náš bodový zisk už jediná. Lukáš Jandourek na 3.desce využil přehnaně optimistického postupu černého v reakci na jeho krotkou výstavbu proti francouzské k zisku pěšce. A pěšce více postupně (skoro 50 tahů) následně realizoval až k zisku celého bodu. Počítač cestou samozřejmě objevil nejednu nepřesnost, ale v podstatě celou partii kolísala výhoda domácího borce jen mezi velkou a rozhodující.

V posledních 2 partiích ovšem museli prokázat domácí hráči velkou bojovnost a doufat i v nějakou výpomoc od soupeřů. Nejprve se obě podmínky spojily v partii Lukáše Černíka na 6.prkně. Nepředpokládám, že by si ještě někdy v životě zopakoval svůj experiment ze zahájení v této partii. Myslím, že rozhodující materiální výhodu mohl získat bílý už ve 14.tahu (Sxa7). A druhou klinickou smrt přežil domácí hráč v jezdcové koncovce s pěšcem méně, kdy zkušený hostující hráč místo rychlého vytvoření 2.volného pěšce na dámském křídle začal trochu stereotypně pochodovat králem do centra. Poskytnutého času Lukáš využil k likvidaci velmi nebezpečného bílého pěšce na h7 a následnou jezdcovku s pěšcem méně - objektivně už spíše remízovou - velmi houževnatě ubránil.

Rozhodující bod nakonec vydřel nejstarší hráč "na hřišti", pan Trmal. Je obdivuhodné, co všechno je ve svém věku schopen ještě předvést. Napadá mě snad jen analogie s Korčným, který ve svých letech také dokázal držet krok s hráči o 2-3 generace mladšími. Nutno ovšem uznat, že na 4.šachovnici se nám kompenzovala prohra Martina na poslední desce. Tentokrát byl po přehlédnutí postupu e3-e4 objektivně prohraný náš borec. Vše se ovšem zlomilo ve chvíli, kdy bílý převedl svého bělopolného střelce z nebezpečné diagonály a2-g8 (odkud mířil na kritický bod f7) na poněkud impotentní diagonálu b1-h7. K dovršení svého neštěstí pak bílý v časové tísni přehlédl poměrně jednoduchou ztrátu figury. Pan Trmal si situaci stačil ještě jednou zkomplikovat pro změnu přehlédnutím odtažného šachu v jeho kombinaci spojené s obětí figury. Ale naštěstí byla jeho koncovka i po vrácení figury technicky vyhraná, což přesvědčivě dokázal.

Důležitým vítězstvím jsme se udrželi na 2.místě, v závěsu za dosud beze ztráty vedoucím Jičínem. V zápase jsme měli i trochu štěstí a celková remíza vypadala reálněji. Na druhou stranu jsme rozhodně neměli štěstí více, než smůly v předchozím duelu v Ústí. V dalším kole jedeme ke krajskému derby do Mladé Boleslavi.

 

Tabulka po 5. kole