Šachový klub
TJ Neratovice

04.05.2008

Ohlédnutí za sezónou družstev 2007-8

Letošní sezóna družstev byla plná kontrastů. Na velmi dobré působení „áčka“ ve 2. lize odpovědělo nečekaným sestupem béčko. ELO performance hráčů základní sestavy se pohybovalo od téměř velmistrovských 2450 (Lukáš Černík) až po úroveň sotva druhotřídních 1874 (Peter Baran). Snad s výjimkou 1-2 hráčů nepodal nikdo průměrný (= očekávaný) výsledek. Téměř všichni se pohybovali výrazně nad nebo pod svým aktuálním hodnocením ELO.

Jak jsem již konstatoval, spokojenost může po ukončení sezóny panovat jen s výsledky áčka. Plánované udržení v lize jsme mohli slavit s předstihem již po 10. kole. Družstvo se povedlo myslím velice dobře doplnit 2 hostujícími hráči (Filip Umanec a Roman Novotný), kteří do družstva zapadli jak po herní, tak i po hráčské stránce. Pro celkové udržení byly podle mě rozhodující úspěšné vystoupení v Kutné Hoře a tak trochu neplánovaná výhra v Pardubicích. Prakticky v žádném zápase jsme vyloženě neselhali – snad jen kromě úvodního zápasu v Kolíně. I když trochu společenskou ostudou zaváněl i „výlet“ do Hradce Králové v 6 lidech. K výsledkům jednotlivých hráčů se dostanu v souhrnu o něco níže.

S těžkým srdcem se mi píše o béčku. Základem neúspěchu byla tragická docházka. Ve svých 40 letech se sice můžu pomalu považovat za oddílového dědu, ale sezónu, kdy by naše družstvo odehrálo jen 6 zápasů z 11 v plné sestavě, vážně nepamatuji. Jak by řekl docent Chocholoušek: „Taková shoda okolností nastává maximálně jednou za 30 let.“ Posuďte sami: ne zcela zodpovědný přístup některých hráčů (nic mimořádného, ale zvyklí jsme na to nebyli), komunikační nedorozumění, nevhodné načasování pracovních směn, špatné usazení jednotlivých hráčů za šachovnicí (!)... A to nesmím opomenout ani mnou nezaviněnou nehodu, díky které jsem třeba já nestihl zápas s Kolínem B (a která stála nejmenovanou pojišťovnu téměř milion Kč). Skoro bych řekl, že letos bychom pravděpodobně sestoupili z KP i s Navarou, Hráčkem a Lázničkou v základní sestavě…

A nyní k výsledku jednotlivých hráčů.

1. šachovnici si letos v áčku poprvé vyzkoušel Martin Bargel. V 1. půlce soutěže sice plnil obvyklou oddílovou roli maskokota, na kterou jsme všichni my, kteří jsme kdy hráli 1. desku v ligovém áčku, zvyklí. Nicméně ve 2. polovině se tak trochu vzepřel osudu a jeho výsledek se ve finále dostal až do kategorie důstojný. Ovšem co se týče Martinova vystoupení v béčku, to už si asi za rámeček nedá. 5,5 bodu z 10 – při ELO průměru 1977 – při jeho hráčské síle znamená lehké společenské faux paus. O Martinovu talentu nepochybuji. Nicméně v dalším zlepšení mu zásadně brání 3 věci: objektivní hodnocení pozice, relativně omezený a nepropracovaný repertoár zahájení (na 1. šachovnici v lize se to obvykle projeví poměrně jednoznačně) a nepochopení role časových hodin v partii. Dokud se nenaučí, že šachové hodiny jsou nedílnou součástí partie, nehledě na jakkoli skvělou pozici, pak bude mít pořád problémy.

Výsledek Lukáše Černíka na 2.šachovnici – doplněný o výsledek na 1. šachovnici v Pražském přeboru – se nedá nazvat jinak než famózní. Nicméně pokud se mě zeptáte, jak ho dosáhl, zůstávám trochu v rozpacích. Můžu říci, že udělal asi jasně nejméně hrubých chyb z celého družstva. Ale viděl jsem jen jeho partie v lize - nevím proč, ale partie z Pražského přeboru se asi nezveřejňují. Považuji to za lehce „nesportovní“ vzhledem k publikování partií z KP. Z oněch ligových partií byl nejméně 3x prohraný (nebo na hranici prohry) a přesto dokázal získat na 2. prkně nakonec 7,5 bodů z 10. Mimochodem, 2 ze 3 bodů uhrál v oněch „odepsaných“ partiích. To podle mě svědčí i o obrovské Lukášově houževnatosti a bojovnosti. Prostě ho dveřmi vyhodíte ven a on se vám oknem vrátí…

Lukáš Jandourek na 3. desce v áčku rozhodně nijak neoslnil. A bohužel se nijak významně nepochlapil ani v béčku. Vůbec nepochybuji o tom, že jeho skutečná výkonnost leží o kus výše. Měl jsem ale trochu pocit, že šachy se u něho nějak v žebříčku životních priorit dostaly na hodně vedlejší kolej. Přesto jsem si jistý, že když jen trochu úsilí věnuje svému „profláknutému“ repertoáru zahájení a minimálnímu tréninku taktiky, bude výkonnostně zpátky blíže k hranici MS než KM.

Josef Purnoch – shodou okolností i autor článku – podal na 4. šachovnici mírně nadprůměrný výkon. Ten se mu (mi?) podařilo okořenit i výborným výsledkem v KP. Škoda jen, že stál pojišťovnu oněch zmíněných cca 1 mil. Kč… První polovina sezóny byla výborná. Pak se ale začal silně projevovat vliv dramaticky rostoucích úkolů v novém zaměstnání a rostoucí role rodiny (= těhotenství manželky). Ve druhé polovině už jsem tak trochu lapal po dechu. Projevilo se to bohužel významně i na kvalitě partií v závěru obou soutěží. Přesto se mi podařilo dotáhnout tento ročník do úspěšného konce a stylově završit obětí dámy (to bych si doma opravdu nedovolil).

Dalším kmenovým hráčem na řadě je Roman Burda. I on zahájil sezónu ve velkém stylu v duchu svých „nejlepších let“. V závěru už mu tak trochu přestalo vycházet všechno, na co sáhl. Přesto asi zařadí tuto svoji sezónu mezi lepší. Jeho sportovní ambice jdou už dávno stranou. Takže psát o potřebě změny výběru zahájení, tréninku strategie a taktiky v případě Romana? To by se mi asi domácí hráči vysmáli do obličeje…

Letošní rok úplně nesednul dalšímu domácímu hráči – Jardovi Netušilovi. Sezónu zahájil netradičně aktivním stylem a příjemným rozšířením repertoáru zahájení. Třeba partie proti Vrchlabí patřila k velmi sympatickým. Pak se však bohužel vrátil ke svému stylu „ať se snaží soupeř“. A soupeři se snažili víc, než by asi bylo Jardovi milé. U Jardy mě letos nevadily až tolik samotné šachové výkony - horší či lepší výsledky se střídají u každého - jako spíše pro něho netypicky nespolehlivá docházka. Minimálně 4 jeho neúčasti byly velmi podivné nebo odvolané na poslední chvíli v sobotu. Plně chápu v jeho případě možné rodinné komplikace, ale přeci jen se bavíme o soutěžích družstev.

Peterovi Baranovi letos prostě nevyšlo vůbec nic. Tak trochu mi to asociuje jarní slávistické proměňování penalt. Peter navíc při své zarputilosti nebyl ochoten něco zkusit změnit, takže jeho zoufalé lpění např. na sicilské s 2.Ja3 při pokračujících mizerných výsledcích jakoby symbolicky provázelo celý letošní ročník družstev. Věřím, že až Peter alespoň z části vyřeší soukromé problémy a pochopí, že ryzí strategie není úplně jeho parketa, vrátí se mu jeho skutečná výkonnost.

Ani Vláďa Kučera nebude spokojený na 100%. Přesto dokázal v několika důležitých partiích zabodovat a bojovnost určitě zůstává jeho hlavní zbraní. Až se i on oprostí od některých soukromých problémů, určitě vzroste i jeho šachová síla. V případě možností dalšího zlepšování bych si jen dovolil upozornit, že do šachové partie má právo mluvit i soupeř. Proto není úplně od věci zabývat se i jeho úmysly.

Z domácích hráčů zmíním ještě Pavla Červinku. Dosáhl výsledkového průměru přesto, že šachy u něho v prioritách významně zaostávají za šipkami. Nicméně si troufnu říci, že kdyby jen 2 hodiny týdně věnoval taktice, dosahoval by o výkonnostní třídu lepších výsledků.

Výsledkově mi byla sympatická i řada letošních partií našich mladých hráčů v soutěžích družstev, je ovšem nad mé časové možnosti zjišťovat bližší podrobnosti.

Z hostujících hráčů ještě musím zmínit Filipa Umance, který svým podnikavým stylem dosáhl lehce nadprůměrných úspěchů v áčku. Ve vysoce nadprůměrnému výsledku mu zabránilo jen zaváhání v jeho poslední partii proti Říčanům. A vůbec Filipův celkový přístup k celé soutěži byl pro nás přínosem. Věřím, že ho uvítáme v sestavě i v příštím ročníku.

Vyzdvihnout je nutné i přínos Romana Novotného. Situaci měl o to složitější, že pravidelně nenastupoval v základu. Několikrát významně vypomohl i na poslední chvíli. Zpočátku se v nové soutěži trochu rozkoukával, ale jeho 4 body z posledních 5 partií hovoří jednoznačně. O jeho účinkování za naše áčko platí totéž, jako v případě Filipa.

V sezóně 2008-9 se budeme muset nějak vyrovnat s faktem, že soutěže áčka a béčka budou časově kolidovat. Prioritou samozřejmě bude udržení áčka v lize. No udržení – raději bych mluvil o klidném středu tabulky. Ale to bude záviset hlavně na soupiskách našich budoucích soupeřů. A není pochyb o tom, že bychom jednoznačně uvítali i postup béčka zpět do KP. Tam však platí výše uvedená zmínka o soupiskách soupeřů snad ještě důrazněji.

Autor: Josef Purnoch

Komentáře k tomuto článku