Šachový klub
TJ Neratovice

22.04.2012

Impozantní finiš áčka dovršen - porážíme i 1.Novoborským C a obsazujeme 7.místo!

Po 8.kole 2.ligy mělo naše áčko na svém kontě 6 bodů a sázet zlámanou grešli na jeho udržení zavánělo nezřízeným hazardem. Jenže pak jsme podřadili a za poslední 3 kola jsme získali plný počet 9 bodů - tzn. více než za prvních 8 kol (!!!) - a nakonec jsme obsadili dokonce lichotivé 7 místo! Přitom jsme cestou k záchraně museli porazit silné týmy z Děčína, Ústí n.L. a z Nového Boru. Klobouk dolů před obrovskou bojovností našeho týmu...

Situace před posledním kolem byla poměrně jasná - tedy alespoň z našeho pohledu. Výhra nad 1.Novoborským C nám dávala jistotu udržení, remíza jakési teoretické šance (museli bychom ovšem čekat alespoň na 1 příznivý výsledek z dalších 3 zápasů) a prohra nás posílala rovnou do krajského přeboru. Potíž byla v tom, že i naši soupeři měli také pořád solidní šance na udržení v případě jejich vítězství. Proto také dorazili k rozhodujícímu zápasu tuším v teoreticky nejsilnější sestavě z celého letošního ročníku ligy. A my jsme navíc museli oželet účast Lukáše Jandourka, který jinak letos stabilně hájil naši 1.desku.

Samotný zápas byl opravdu mimořádně bojovný. Jeho úvod byl ovšem lehce šokující. Krátce po zahájení - přesněji po 8.tahu - totiž mému soupeři na 4.šachovnici začal zvonit mobil. Pravidla v podobných případech známe všichni. Gratulace k takovému vítězství jsem ani moc nepřijímal. A jsem zcela upřímně velmi rád, že se nakonec nejednalo o rozhodující bod v celém zápase.

Zazvonění mobilů mě naprosto iritovalo už v době před érou znamenající kontumaci, ale kontumační prohra za podobných okolností (po zapomenutí vypnout mobil - v 8.tahu - u velice korektního soupeře) mi přijde jako trest na hranici nesmyslnosti. Nicméně platí dnes pro všechny stejně...

Brzy poté se situace na téměř všech šachovnicích začala vyvíjet v náš prospěch. Zejména partie Martina (na 5.desce) a Romana Burdy (na 7.) byly na hranici naší výhry. Až jsem začal v zákulisí projevovat mírné obavy z toho, jak jde krátce po zahájeních vše tak hladce. Znáte to, když se všude vede dobře, pak už se může jen něco pokazit. Nakonec k tomu také došlo, ale naštěstí paradoxně jen v uvedených 2 partiích...

Cenný příspěvek k našenu celkovému zdaru následně zaznamenal Roman Novotný na 8.prkně. Přitom musel čelit černými teoreticky nejsilnějšímu soupeři hostujícího družstva. Ale tento žolík novoborských Roman skvěle eliminoval. Výborně čelil soupeřovým snahám o převzetí iniciativy a myslím, že nikdy nebyl vážněji ohrožen. Naopak, při přechodu do koncovky se na hraně prohry ocitnul jeho soupeř a musel pracně bojovat o konečnou plichtu. Mimochodem, jedinou v zápase - i to dokresluje bojovnost zápasu.

O další bod blíž k udržení ve 2.lize nás posunul na 3.šachovnici Vojta. S trochou nadsázky bych popsal jeho partii jako mistrovství v pojídání pěšců. Soupeře k ničemu vážnějšímu v podstatě vůbec nepustil. Své první 2 pěšce získal drobnými taktickými obraty. Další 2 pěšce soupeř obětoval, aby získal vůbec nějaký prostor pro svého krále. A 5.pěšce Vojta inkasoval při útěku soupeře z přechodu do triviální koncovky. S 5 pěšci navíc pak přidal domácí borec rozhodující taktický úder, kterým korunoval své velmi zdařilé vystoupení v letošní 2.lize.

Náš náskok na 3,5:0,5 pak navýšil na 2.desce Filip. Spolu se svým soupeřem vytvořil velmi obsažnou partii. Ve Philidorově obraně použil bílý velmi módní, a na pohled efektní, postup s g4. Náš hráč ovšem reagoval dle mého názoru velmi přesně a soupeřův nástup zdařile zbrzdil. Těžiště boje se pak na chvíli přesunulo na dámské křídlo. Jedním s klíčových momentů byl fakt, že Filip ustál soupeřovu snahu o účinné obsazení b sloupce, a naopak během těchto bojů získal cenného pěšce. V klíčových momentech partie navíc efekt(iv)ně využil taktiku pro přechod do technicky vyhrané koncovky. Tu technicky vyhrál.   Jestliže jsem v případě Vojty zmiňoval velmi zdařilou sezónu, potom u Filipa musím použít minimálně výraz excelentní sezóna (jak jinak ostatně nazvat performance 2372 z 10 partií...).

Jakási jiskra naděje pak blikla hostům na 5.šachovnici. Mám ale pocit, že spíše než hostující hráč ji pomohl vykřesat Martin. Přitom svým nenapodobitelným způsobem dokázal v sicilské vytvořit zdánlivě klidným postupem neuvěřitelně silný útok. Musím přiznat, že do tajů pozice se mi ve střední hře za cca 3x 1 minutu shlédnutí pozice nepodařilo zcela proniknout, ale Martinův útok působil téměř monumentálně. Však také nakonec inkasoval Martin figuru za pár pěšců. Realizaci převahy pak náš hráč ale doslova odfláknul. Silně podcenil soupeřovu možnou, byť velmi omezenou protihru, až nakonec marně bránil soupeřův postup 3 volných pěšců na královském křídle. Místo jasného bodu nepříjemná nulka.

Naštěstí chvíli poté musel definitivně podepsat naše setrvání v 2.lize soupeř Lukáše Černíka na 1.prkně. Lukáš si nad své obvyklé poměry tentokrát udržoval iniciativu prakticky celou partii na své straně. Důkladněji jsem si jeho partie začal všímat ve chvíli, kdy už v jeho prospěch hrála drobná strategická plus v podobě jím vlastněné dvojice střelců a izolovaného pěšce soupeře. Soupeř se koncovce snažil vykoupit obětí pěšce za přechod do koncovky nestejných střelců. Ty ovšem nejsou zdaleka vždy remízové...

Za naší eufórie pak skončily 2 poslední partie. Nejprve musel vzdát partii Roman Burda na 7.desce. Přitom, jak jsem již v úvodu naznačoval, Roman stál dle mého názoru v průběhu partie někde na hranici výhry. Jim rozehraná zahájení v učebnicích rozhodně nenajdete. Tentokrát obětoval - zřejmě korektně - kvalitu tuším za pěšce. Pointou oběti byla uvězněná černá dáma na h1. Okolo jejího uvěznění/osvobození se točila stěžejní část partie. Nakonec se dáma ze zajetí dostala. Jestli to tak muselo být, tak to nám sdělí až motory. Při přechodu do koncovky už pak dominovala černá dvojice střelců, s pěšcem navíc, nad dvojicí krátkonohých jezdců. Přes první porážku v letošním ročníku zaslouží Roman pochvalu za svůj důležitý bodový příspěvěk v řadě předchozích klíčových zápasů.

A tak trochu symbolicky završil náš spnilý finiš Jarda Záhorbenský. Symbolika spočívala především v Jardově obrovské bojovnosti, s jakou se pral o bod v v partii. Soupeř nejprve musel - a za rozhodnutého stavu už "jen" chtěl - bojovat za každou cenu o vítězství v partii. Přesto Jarda velmi odpovědně bránil (sportovní terminologií odzadu) a v pravou chvíli správně zareagoval na soupeřovu oběť figury za 3 volné pěšce. Na závěr upletl velmi elegantní matovou síť, a tím zároveň potvrdil svoji vynikající sezónu ve 2.lize.

Na závěr chci znovu vyzdvihnout fantastickou bojovnost našeho týmu. Ještě 3 kola před koncem jsme připomínali boxera po několika knokautech, ze kterých jsme se ale dokázali neuvěřitelně vzchopit. Zejména osa Filip-Vojta-Jarda Z.-Roman B. dokázala letos tým podržet ve chvílích, kdy se třeba nedařilo některým hráčům, kteří naopak patřili k oporám zase v minulém ročníku 2.ligy. Šachový tým není vždy jen prostým součtem výsledku 8 hráčů...  "A vo tom to je..."

Autor: Josef Purnoch

Komentáře k tomuto článku