Šachový klub
TJ Neratovice

11.11.2008

Áčko vítězí. I přes zbytečné komplikace.

Partie ze zápasu si můžete přehrát ZDE.

Nápravu nevydařeného úvodního kola 2. ligy jsme chtěli zjednat v domácím zápase s Vyšehradem. Přestože máme teoreticky kádr na poklidný střed tabulky, vždycky má mužstvo tak trochu v podvědomí co nejdříve si zajistit udržení v soutěži. Z tohoto pohledu byl zápas s výkonnostně poměrně vyrovnaným Vyšehradem důležitý pro klid mužstva. Případná prohra i ve 2. kole by nám jistě nepřidala.

Zápas začal poměrně nešťastnými zmatky ze strany tvůrců sestavy souběžně hrajícího béčka. Ti se poměrně nepochopitelně připravili o nejsilnějšího hráče na 1. šachovnici (Jardu Netušila) v mylném domnění, že má hrát za áčko (ačkoli jsem již 2 týdny předtím avizoval sestavu bez Jardy). Béčko tudíž hrálo zbytečně pouze v 7 lidech, kdežto áčku účast 9 hráčů pravidla jaksi neumožňují.

Zápas s Vyšehradem se už potom dlouho vyvíjel bez dalších komplikací. Tedy až do předposlední partie. Ale popořadě.

Poměrně záhy nám získal vedení Roman Novotný. Na jeho partii jsem se poprvé pořádně podíval ve chvíli, kdy jeho soupeř vzdával. Mohla za to pouhá maličkost - výměna střelce za jezdce. Háček, nebo spíše hák, spočíval v tom, že jezdec jako jediný bránil obludné vazbě na dámu a krále.

Jako další jsem zcela netradičně brzy ukončil svoji partii já. V zahájení jsem se ocitl trochu jinde, než jsem původně zamýšlel, ale pořád jsem se černými pohyboval na hranici lehounkého mínusu a vyrovnání. Ve chvíli, kdy jsem začínal přebírat iniciativu a chystal se k nebezpečnému útoku na bílého krále, soupeř rychle vycítil nebezpečí a vyměnil pár důležitých figur. Jeho následnou nabídku remízy jsem přijal zejména s ohledem na vývoj našich ostatních partií. V dvou jsme sice stáli podezřele, zato hned ve třech jsme měli pěšce navíc a čtvrtá byla již prakticky vyhraná. Mimochodem, nakonec se jednalo o jedinou remízu v zápase.

Naše vedení brzy zvýšil Martin Bargel. Ani jsem netušil, že v sicilské se dají ještě hrát ještě nějaké nové varianty. Martinovi se podařilo vytvořit jakýsi zajímavý hybrid hned několika sicilských systémů – vlastně skoro všech, co znám :-). Pozice byla jistě zajímavá, ale že by se musel černý třást, to se mi vůbec nezdálo. Když tou dobou dostal Martin nabídku remízy, ani jsem proti jejímu možnému přijetí nic nenamítal. Ale dohodli jsme se, že Martin může „na vlastní žádost“ v partii pokračovat. Koneckonců, jdeme si přeci v neděli hlavně zahrát… ;-) Vzápětí se ovšem soupeř dopustil těžkého, a podle mě zcela zbytečného pěškožroutství, za což byl „odměněn“ ukázkovým odchytem dámy. Nevím, jestli šel do konečné pozice soupeř cíleně, ale spíše tíhnu k tomu si myslet, že něco nedopočítal. V konečném účtu nebyly věž a 3 pěšci za dámu dostatečnou materiální kompenzací. To Martin demonstroval hezkou spoluprací neúnavného jezdce a dámy.

Určitě nedobrovolně snížil stav zápasu Peter Baran. Zahájení se vyvíjelo celkem klidně. Pak ovšem při přechodu do střední hry dopustil Peter vytvoření pěšcové formace, při které soupeř téměř totálně zablokoval jeho figurky na posledních 2 řadách. Musím trochu nechtěně uznat, že jeho masírka po černých polích byla strategicky ukázková. Peter ztratil několik pěšců a ani jeho snaha takticky zkomplikovat pozici tancem svých lehkých figur k záchraně nestačila.

Zbývaly pak zmiňované 3 partie s pěšcem navíc a 1 podezřelá pozice. Nejprve se podařilo skórovat Lukášovi Černíkovi. Nezaregistroval jsem, jak k tomu přesně došlo, ale při přechodu do střední hry získal Lukáš pěšce. A přestože je zvyklý bojovat spíše s materiálním handicapem, se svou novou úlohou hráče s materiální převahou si poradil velice dobře. Dlouho jsem si nebyl jist, zda přechod do koncovky po jedné věži při nestejných střelcích bude na realizaci pěšce navíc stačit. Ovšem Lukáš uplatnil převahu výborně. Nevím, jestli mu mohl soupeř úlohu někde zkomplikovat, ale i on ve finále gentlemansky ocenil Lukášovu techniku.

Hosté pak ještě snížili stav na 8. šachovnici. Tam Roman Burda doplatil na svou velikou zálibu v koncovkách. Zbytečně se hnal do koncovky věž + střelec proti věži + jezdci, ve které byla už z dálky zřejmá převaha jezdce nad střelcem. Přitom se mohl vyhnout výměně ostatních těžkých figur a v pozici držet další boj umožňující napětí. Jeho protivník pak v koncovce důsledně uplatňoval „malou kvalitu“. Přestože přitom minimálně jednou umožnil Romanovi vyklouznout z nekrytelného matu, na zisk bodu to v poklidu stačilo.

Za stavu 3,5:2,5 pak už zbývali 2 naše partie s pěšcem navíc, což mě jako kapitána nechávalo v radostném očekávání výše konečného skóre. Ovšem jen do chvíle, než si malou šachovou tragédii prožil Lukáš Jandourek. V zahájení měl soupeř zdánlivě nebezpečný tlak, který ovšem Lukáš zkušeně přečkal s pěšcem navíc. Výsledkem byla relativně strategicky průzračná koncovka s dámou a jezdcem na obou stranách, při které si mohl Lukáš vybírat způsob uplatnění onoho pěšce. A protože dlouho nemohl najít zcela bezpečný přechod do jezdcové koncovky, rozhodl se posléze správně využít chybějící pěšce v krytu černého krále k útoku. Ve finále ale došlo k jeho nevídanému zkratu. Rozhodl se dvoutahově obětovat dámu za zisk druhého pěšce s přechodem do jezdcovky s 2 pěšci navíc. Záludnost spočívala v tom, že jeho jezdec, který měl dát na oplátku rozhodující „vidle“ na soupeřova krále a dámu byl onou dámu přivázán k vlastnímu králi!!! Určitě obrovský šok a zklamání pro Lukáše, který je paradoxně pověstný svou technikou v uplatňování převahy.

Za nerozhodného stavu 3,5:3,5 se dohrávala poslední partie naší nové letošní posily, bílými hrajícího Jardy Daneše, s naší bývalou posilou v několika minulých ročnících 2. ligy, Jirkou Gregorem. Partie to byla nesmírně napínavá. V zahájení se podařilo Jardovi udržet pěšce, kterého asi Jirka předpokládal, že dobude zpět. Na oplátku ovšem získal dvojici střelců, se kterou se mu podařilo vytvořit velice silný tlak. A v průběhu relativně dlouhé časové tísně – oba hráči měli na hodinách méně než 10 minut už někdy okolo 20. tahu – se černému dokonce nakrátko tuším podařilo srovnat materiál. V tu chvíli stál asi i pozičně lépe a tak odmítl Jardou nabízenou remízu. Naštěstí. Ale za daného stavu a pozice to Jirkovi prakticky nic jiného nezbývalo. Téměř vzápětí se Jardovi podařilo pozici znovu zkonsolidovat a po důležité výměně černopolných střelců zamířit do koncovky věž + jezdec proti věži plus střelci s pěšcem víc. Převahu nakonec po dlouhém boji vzorně uplatnil k vítězství, když zejména jeho jezdec prokazoval divy v napadání i krytí obrovského prostoru. Úžasný vstup Jardy do týmu – za nerozhodného stavu, proti velice zkušenému soupeři, rozhodnout zápas! I díky němu snad Lukáš Jandourek v noci usnul…

V dalším zápase nás čeká venku mladý a ambiciózní celek Ústí. Po výhře s Vyšehradem se nám může hrát o poznání klidněji.

Výsledky na jednotlivých šachovnicích:

TJ Neratovice  4½ : 3½ ŠK Sokol Vyšehrad"B"
1. Daneš Jaroslav 2256 1 - 0 2267 Gregor Jiří
2. Černík Lukáš 2238 1 - 0 2165 Kalivoda Jaroslav
3. Bargel Martin 2133 1 - 0 2181 Řehák Martin
4. Purnoch Josef 2193 ½ - ½ 2165 Illetško Jaroslav
5. Jandourek Lukáš 2223 0 - 1 2107 Rozkovec Hynek
6. Baran Peter 2121 0 - 1 2071 Hlavsa Petr
7. Novotný Roman 2073 1 - 0 2056 Janda Pavel
8. Burda Roman 2067 0 - 1 2064 Hašpl Miroslav

Autor: Josef Purnoch

Komentáře k tomuto článku