Šachový klub
TJ Neratovice

18.11.2007

3. kolo ligy - dobrý začátek, špatný konec

Partie ze zápasu (zatím bez komentáře) najdete ZDE.

Oproti poslednímu zápasu s Kutnou Horou se tentokrát vše odvíjelo naprosto obráceně. K zápasu jsme všichni dorazili včas (5 minut zpoždění u mě = vlastně včas), u soupeře vynechala zápas jedna z čelních šachovnic a vše začalo v klidu. Jenže od této chvíle se vše zvrtlo…

Pochybnosti začaly budit už pozice v zahájeních. Začalo se rýsovat několik pozic, u kterých bylo zřejmé, že se budeme v dalším průběhu trápit, a snad s výjimkou Filipa žádná, která by vzbuzovala silné naděje. Protože jsem tentokrát neměl (díky určitým problémům s časem) přesný přehled, v jakém pořadí jednotlivé partie končily, budu stručně hodnotit jednotlivé partie od první k poslední.

Na 1.šachovnici zaskočil v partii dvou Martinů ten hostující domácího už volbou zahájení, které moc často nehrává. Chybějící praxe v daném zahájení se možná trochu podepsala na obou stranách, nicméně časem se náš Martin dostal k útoku. Problém spočíval v tom, že se k tomu útoku dostal příliš dlouhým časem. Takže ve chvíli, kdy to pozice vyžadovala nejvíce a kdy soupeře mohl skutečně začít tlačit do úzkých (namátkou třeba 27.d6), začal mít náš hráč vážné potíže s časem. A když v časové tísni začal kupit příliš šablonovité tahy v útoku s drobnými (30.Vf3) či většími (33.Kg2) chybami, byl už na nejlepší cestě k výslednému vejci.

Na 2.šachovnici mě zaujaly zejména hodiny, které si v zahájení zřejmě samy začaly žít vlastním životem, a najednou přeskočily do módu bleskové partie. Protože na rozdíl od hodin oba hráči nikam nepospíchali, ke zpomalení hodin pomohla až ruční domluva. Vlastní partie se prakticky celá odvíjela v duchu mírného tlaku bílého, který černý celou partii úspěšně eliminoval. Jestli měl bílý více než na remízu, to se bez důkladné analýzy neodvažuji tvrdit. Při závěrečném věčném šachování už určitě ne.

Na 3.šachovnici se Lukáš příliš nevypořádal s problémy v zahájení. Vše vyvrcholilo odevzdáním kvality ve 20.tahu, za kterou ho ovšem šachové programy příliš nepochválí. Oni, totiž asi na rozdíl od Lukáše, by si totiž pomohly proti zdánlivě silné hrozbě černého Jb4 vsunutím tahů 21.a3 a 22.g4, načež by se případný nenažraný kůň černého ocitl zavřený v bílé stáji. Následujících téměř 30 tahů se Lukáš úporně bránil. A přestože byl většinu cesty střídavě strategicky a několikrát i takticky (namátkou 32.- Dxd3 či 32.- Vxf3) prohraný, silou vůle a houževnatosti se za nechtěné asistence černého propracoval až remíze věčným šachem.

Na 4.šachovnici si své vytrpěl autor článku. Nejprve jsem se černými dostal k variantě, ve které má černý bez větších problémů vyrovnat. Nejprve se tomu tak i dělo. Potom jsem se ovšem rozhodl pro způsob vývinu (spojený s vývinem střelce na b7), který měl taktickou vadu (Jc6) spojenou s výměnou důležitého černopolného střelce. Včas jsem si to sice uvědomil, ovšem tou dobou byla už část mých figur na cestě špatným směrem. Úmorným přemýšlením jsem se sice z pasivní pozice nakonec dostal, ovšem chybějící čas si vybral svou daň v podobě hrubé 1tahové chyby v časové tísni, která mě stála pěšce a dalších 20 tahů usilovné obrany. Partii pak na krátkou dobu přerušil incident, při kterém nebylo zcela jasné, zda překročil čas bílý, černý, oba nebo nikdo. Z mé strany musím přiznat, že mě nepřipraveného zaskočil fakt, že u hodin je (správně) vypnuto počítání tahů, stejně jako i teoreticky neprozkoumané chování našich hodin. Po naskočení bonifikace 30 minut je totiž nutné speciálně prověřit(pokud má bílý na svůj 40.tah méně než 30 vteřin a rozhodčí není fyzicky přítomen u partie), zda bílý stačil udělat svůj 40.tah v limitu nebo už po něm. V nastalé situaci, komplikované navíc tím, že hodiny ještě nějakou dobu po mém zmačknutí po 40.tahu ještě nějakou dobu běžely, se oba soupeři s rozhodčím nakonec dohodli na pokračování partie do další časové kontroly (=dohrání). V závěru mi bílý moji hrubou chybu (=pěšce) vrátil, a podle starého rčení, že rozhodující je to, kdo udělá chybu jako poslední, se z vítězství nakonec radoval černý.

Na 5.šachovnici sehrál strategicky ucelenou partii Filip. Svůj útok na černého krále i stejně jako v předchozím kole začal ještě s králem v centru. Po pár tazích partie sice přešla do útoků při nestejných rošádách, ovšem Filip měl tou dobou už v nástupu pěšců značný náskok. Výsledkem byla loupež několika pěšců a přechod do koncovky s rancem pěšců navíc. Koncovka se tudíž nějak zvlášť neprotáhla.

Na 6.šachovnici dokázal Roman přečkat pro něho složité období zahájení bez materiální – a kupodivu i bez strategické - újmy. A když se šlo v rovné pozici do věžové koncovky, zaplavila Romana zřejmě bezmezná vlna optimismu. Obvykle totiž v Neratovicích platí nepsané šachové pravidlo, že všechny Romanovy věžovky jsou vyhrané. Ovšem tentokrát měl Roman až příliš velké oči a snahu hrát za každou cenu na výhru očividně přehnal. Vrcholem jeho bezbřehého optimismu byl pochod jeho krále na královské křídlo, kde černý monarcha zcela zjevně neměl žádné uplatnění. Bílý mezitím ukořistil na dámském křídle pěšce navíc a s tím si neobtěžován došel pro dámu. Jako kapitána mě po partii docela zarazily řeči, že prý Roman odmítl ve věžovce remízu, aniž by tuto nabídku s kapitánem nebo jeho zástupcem konzultoval. Sami si spočítáte, k čemu mohla remíza v této partii přivést… No nic, 20 minut klečení na hrachu před dalším kolem to napraví.

Na 7.šachovnici se opět trápil letos zatím nevýrazný Peter. Jeho experiment v zahájení se zjevně minul výraznějším účinkem, stejně jako jeho neopodstatněný nástup na královském křídle. Bílý jezdec, který má v tomto avantgardním zahájení potenciál proskákat se na různá strategicky důležitá pole, si stihnul z a3 skočit jen na c2. Soupeř nejprve sebral materiál a potom celý bod.

Na 8.šachovnici Jarda černými soupeře k ničemu výraznému nepustil. Tedy je do chvíle, kdy přešel pro sebe do mírně lepší koncovky jezdec proti střelci s pěšci na jednom křídle. Pak, snad ukolébán nabídkou soupeře k remíze, pustil bílého téměř ke všemu. Díky výrazně aktivnějšímu bílému králi se z teoreticky dobře umístěného pěšce na d5 stal prakticky nepříjemný objekt útoku. A když bílý postupně zkrátil černému jezdci nožičky a vyinkasoval závdavkem i pěšce, ocitnul se černý na hranici prohry (po 59.a3 mohl možná tuto hranici i překročit). Naštěstí pro Jardu pak soupeř začal trochu spolupracovat, zřejmě si vědom toho, že Jardu do hry na vítězství tlačili zejména kapitán a jeho zástupce. Výsledkem byl nerozhodný výsledek.

Celkově je třeba přiznat, že nám utkání vůbec nevyšlo. Naopak jsme více získali (Lukáš J., já, Jarda) než ztratili (Roman, možná Martin). Naštěstí mám z dosavadního průběhu naší skupiny pocit, že zatím všichni – více či méně – ztrácejí, a jen Lysá získává :-). Takže doufám, že bude ještě dostatek příležitostí nepříjemné zaváhání ze startu po cestě dohnat.

Podrobné výsledky na jednotlivých šachovnicích:

TJ Neratovice 3½:4½ Sokol Mladá Boleslav

1. Bargel Martin 2144 0 - 1 2348 Řehořek Martin

2. Černík Lukáš 2143 ½ - ½ 2238 Vodička Vlastimil

3. Jandourek Lukáš 2226 ½ - ½ 2177 Vichnar David

4. Purnoch Josef 2184 1 - 0 2148 Mudra Pavel

5. Umanec Filip 2125 1 - 0 2161 Záhorbenský Jaroslav

6. Burda Roman 2133 0 - 1 2111 Jaček Miloslav

7. Baran Peter 2139 0 - 1 2098 Horák Otakar

8. Netušil Jaroslav 2090 ½ - ½ 2092 Crha Pavel

Autor: Josef Purnoch

Komentáře k tomuto článku