Šachový klub
TJ Neratovice

S pocitem dobře odvedené práce v loňském roce jsme cestovali k prvnímu zápasu nového roku pod bájný Vyšehrad v dobré náladě. Jedinou drobnou kaňkou byl jen fakt, že tentokrát se zákeřná angína ukázala nad síly Honzy Vykouka a my museli pár dní před zápasem přeskupit naše šiky. A nemohl ani Janek Havelka. U něho mám ovšem podezření, že nenastoupil kvůli tomu, že v sestavě Vyšehradu nenašel žádnou ženu. Poté, co v si v prvních 4 kolech  zahrál hned 3x se ženou, už asi s chlapama nebude chtít hrát...

Před zápasem bylo jasné, že domácí s pouhým jedním bodem po 4 úvodních kolech budou na náš duel hodně nažhaveni. (V zájmu objektivity je dobré podotknout, že vyšehradští měli na úvod možná nejtěžší možný los). Domácí také vzali utkání opravdu velmi vážně a nastoupili v teoreticky nejsilnější možné sestavě! Když k tomu přičteme výše zmiňovanou absenci Honzy na naší straně, o favoritovi utkání nebylo pochyb. Jenže zápasy s favorizovanými týmy nás právě baví...

Mač byl nesmírně bojovný a na žádnou relativně klidnou remízu byste v něm nenarazili. Jako první skončila partie na první (šachovnici). Poměrně rychle se tam vyjasnila pozice, která skončila ve střední hře s oboustranně částečně pochroumanými pěšcovými strukturami. V podobných situacích se obvykle používá termín dynamická rovnováha.  Petrův soupeř ovšem zjevně nenašel správný plán a partie skočila nečekaně rychle poté, co náš hráč využil vtipně kombinaci několika taktickým motivů - konkrétně vazby a dvojitého úderu. I zdánlivě jednoduché pozice dokáží být hodně zákeřné.

Následně jsme podepisovali partiáře na zcela opačné straně stolů, v mé partii na 8.desce. Soupeř, pověstný zejména svoji kreativitou v útoku, se pokusil kalit vodu razantně hned od zahájení. Jím jako překvapení zvolená Fajarowiczova varianta Budapešťského gambitu ovšem už nemá v dnešní počítačové době tu nejlepší pověst. Mně nějaké myšlenky, jak s tímto gambitem bojovat, v hlavě uvízly. A kupodivu byly až nečekaně účinné, protože celá partie se odehrála v podstatě na jednu branku. Výhra nad takto silným hráčem je určitě cenná.

Náš raketový úvod brzy vygradoval po výhře Leona na 2.stole. Domácí hráč se mu zřejmě pokusil utéci z přípravy pomocí Grünfelda. Jenže Leon zkušeně zvolil jednu z méně obehraných variant, ve které se zjevně orientoval lépe. Při analýze v restauraci po utkání bylo jasně zřejmé, že i tady šlo o partii na jednu branku, byť v reálu to tak vypadat nemuselo.

Možná zlomovou partií mohla být partie Lukáše Černíka. Ta měla hodně divoký průběh. Lukáš hrál černými hodně nebojácně a vše vygradovalo jeho obětí figury za rozbití krytu bílého krále. V jednu chvíli vypadal jeho útok hodně nebezpečně, ale bez přehrání partie se spřáteleným šachovým softwarem si netroufnu říci, jestli mohl útok černého uspět nebo ne. V reálu neuspěl, neboť domácí hráč zformoval obranu hodně rychle díky taktickým protifintám. Lukášovi nepomohlo ani to, že rozhodující akce se děly v jeho časové tísni.

Někdy souběžně dohrál i Zdeněk Adámek. Poloslovanská, která se v jeho partii hrála, patří mezi nejkomplikovanější zahájení současnosti. Taktickými i strategickými motivy se to jen hemžilo i téměř každý tah v následné analýze. Jeho silný protihráč se ovšem nakonec v partii orientoval o něco lépe, když využil poněkud přehnané aktivity bílého a ulovil (za jezdce) zatoulanou věž.

Podobně i Adam čelil na 3.desce ELOvě mnohem silnějšímu soupeři, navíc černými. V jejich partii dle mého rozhodlo, že náš hráč umožnil soupeři (za přispění taktiky) prosadit strategicky klíčový postup pěšce na b6, po kterém černému natrvalo zůstane strašlivá slabina na b7 a v jejím nejbližším okolí. Pak už šlo spíše jen o to jak a kde, než jestli. A bílý pěšec z b6 se skutečně podle očekávání stal vítěznou zbraní.

Za vyrovnaného stavu se ještě dohrávaly 2 partie, ve kterých jsme tahali za kratší konce provazu. Naštěstí se ale ukázaly jako ještě pořád dost dlouhé.

Lukáš Jandourek si na problémy zadělal bílými nečekaně brzo už v zahájení. Zjevně chtěl jen někam utéct z teorie, ale utekl blbě. Nejprve si "vzorně" zazdil střelce a v následných operacích ještě věnoval soupeři takový opěrný bod pro jezdce, na kterém by chtěl strávit důchod snad každý kůň. Jak už to v podobných pozicích bývá, taktika hraje se silnější stranou a náš hráč skončil v koncovce těžkých figur s kvalitou méně. V té se ovšem probudila jeho houževnatost a v kombinaci s nepřesnostmi protivníka se mu ještě podařilo vytěžit důležitou půlku.

Závěrečnou remízu v partii i v celém zápase nakonec vybojoval Jirka. I jeho cesta k půlce byla hodně strastiplná. Domácí hráč dostal bílými Jirku od úvodu pod velký poziční tlak. Ten se nakonec z nejhoršího dostal obětí dámy za věž a lehkou figuru. Pozdější počítačová analýza asi ukáže, že někde domácí zkušený matador vypustil výhru. Ale Jirka v každém případě zaslouží pochvalu za to, jak celou partii usilovně o remízu bojoval. A konečná dělba bodů i v celém zápase ještě podtrhla důležitost získaného půlbodu.

Pro nezávislého diváka a pro nás šlo o pěkné a bojovné utkání. A jsem si jistý, že kdyby domácí nastupovali ve stejné sestavě častěji, určitě by sestupové starosti řešit nemuseli. No a my se můžeme těšit na domácí zápas s Hradcem za 2 týdny.